Oko novorozence měří ~17 mm, dospělé ~24 mm. Kratší oko potřebuje kratší ohniskovou vzdálenost (větší optickou mohutnost: ~85 D vs ~60 D), aby obraz dopadl na sítnici. Svět ale nevypadá „zazoomovaný“ — menší obrázek se kreslí na úměrně menší sítnici, zorné pole je zhruba stejné. Obrovitost světa je z výšky očí, ne z optiky.
Novorozenec navíc skoro neumí zaostřovat — ostří fixně na ~20–30 cm (vzdálenost obličeje mámy při kojení), ostrost ~20/400, barvy dozrávají měsíce. Krátké oko bývá dalekozraké, dětská čočka to dorovná a růstem oka to vymizí. Vyzkoušej klávesy 1/2/3.
Zásuvky jsou ve výšce dětských očí. Ucho hrnce přečnívá přes okraj přesně na dosah ručičky. Kabel od konvice je lákavá liána. Korálky mají ideální velikost do pusy. Skříňka s chemií má kliku ve výšce kolen. Roh stolku je ve výšce hlavičky. Ve hře si to všechno můžeš jako mimino vyzkoušet (bezpečně 😄) a jako rodič opravit — klávesa V a E.
Říká se tomu fotogrammetrie / 3D skenování (na iPhonech s LiDARem je to skoro magie). Aplikace: Polycam, Scaniverse (zdarma), Luma AI, RealityScan. Naskenuj místnost, exportuj jako GLB (v metrech) a přetáhni soubor sem do okna — nebo použij tlačítko 📷 nahoře. Pak se svým bytem projdeš jako mimino i jako rodič. (Voxely to nejsou — voxely jsou „minecraft kostičky“; skeny jsou trojúhelníkové meshe s foto texturou. Nejnovější hype je gaussian splatting, ten ale potřebuje speciální renderer.)